Věříte na statistickou přejímku?

Pro naše dnešní zamyšlení jsem zvolil záměrně provokativní název – prý to přitahuje čtenáře. Na druhou stranu je pravda, že se jako lektor občas setkávám s požadavkem, abych statistickou přejímku zařadil do programu školení.

V čem je princip statistické přejímky? Dodavatel nechce utratit za kontrolu více peněz, než je nutné. A zákazník zase chce dobré výrobky. V principu máme tři možnosti: kontrolu kvality produktu neprovádět vůbec (tomu budeme říkat 0% kontrola), nebo kontrolovat jenom část produkce anebo provádět 100% kontrolu. Pojďme se na chvíli věnovat prostřední variantě:

Každý den vyrobíme, dejme tomu, 10000 výrobků. Nemáme čas nebo peníze na to, abychom je zkontrolovali všechny. Náhodným výběrem proto vybereme 100 výrobků a ty zkontrolujeme. Na základě kontroly vzorku pak rozhodneme, co udělat s celou denní dávkou. V zásadě jsou dvě možnosti – dávku přijmeme nebo zamítneme (zamítnutí může znamenat třeba to, že se výrobky přetřídí). Tímto postupem jsme ušetřili čas a náklady na kontrolu 9900 výrobků. Dobré, že? Postupy statistické přejímky jsou jednou z nejlépe propracovaných metod „řízení jakosti“ a stále vycházejí nové normy s ještě dokonalejšími přejímacími plány. Ale pozor! Přečtěte si ty normy podrobně a zjistíte, že je tam definováno „riziko odběratele“, což je „pro daný přejímací plán pravděpodobnost přijetí dávky, která má úroveň jakosti označenou v přejímacím plánu za nepřípustnou“. Rozumíte tomu? No, už jsme si pomalu odvykli říkat našim zákazníkům „odběratelé“, ale o to teď primárně nejde. Problém je v tom, že my musíme přinutit zákazníka, aby nám řekl, že třeba 3% zmetků v námi dodaných dílech je ještě v pohodě, kdežto nad tři procenta už je to nepřijatelné. A my pak řekneme: „budeme se snažit pro vás vykontrolovat pod 3% zmetků, ale to víte, statistika je statistika. V pěti procentech kontrolovaných dávek se nám to nepodaří…“. Pokud vám to ve spojitosti s vašimi zákazníky připadá jako sci-fi, možná nejste sami.

Čím to je? To je jednoduché – my jsme ty kusy prostě nezkontrolovali všechny. A může se stát, vlivem pouhé náhody, že v těch nezkontrolovaných jsou zmetky, dokonce více zmetků. Pojďme se teď na celou úlohu podávat z pohledu nákladů. Přiblížíme si úvahu, se kterou už v padesátých letech minulého století přišel jeden z otců zakladatelů moderního řízení kvality, W.E. Deming:

  • Naše náklady na kontrolu jednoho kusu budou k1.
  • Náklady, spojené s nezadržením vadného kusu budou k2. (tady bude hodně záležet na tom, jestli budeme hradit reklamaci se všemi náklady, nebo jenom vícepráci na další operaci u nás na lince).
  • Poměr zmetků ve výrobním toku je p.

V drtivé většině případů budou náklady na nápravu k2 vyšší, dokonce mohou být o několik řádů vyšší. Deming ukázal, že pokud je p>k1/k2, bude lepší neprovádět kontrolu vůbec (0%). Pokud bude naopak p<k1/k2, bude lepší provádět 100% kontrolu. Ukažme si to na příkladu:

  • Náklady na vizuální kontrolu jednoho kusu budou 1,50 Kč.
  • Náklady, spojené s reklamací, budou 750 Kč.
  • Poměr k1/k2 je 1,5/750 = 0,002 (čili 0,2%)
  • Pokud bude dlouhodobá zmetkovitost tohoto procesu pod 0,2%, bude lepší od kontroly zcela upustit. Jestli bude zmetkovitost vyšší, bude lépe kontrolovat 100% výrobků.

A kde je v této úvaze místo pro statistickou přejímku? Ano, správně – podle Demingových výpočtů se za takových okolností statistická přejímka nikdy nevyplatí. Deming dokonce označuje statistickou přejímku za nástroj, který „zaručí, že někteří zákazníci dostanou vadný produkt“.

Musíme se ale ještě zastavit u několika drobností:

  • Nula procent kontroly neznamená, že, Demingovými slovy „řídíme automobil bez světel“. Místo na výrobek se ale musíme soustředit na proces. Buď budeme provádět SPC, nebo budeme alespoň monitorovat procesní parametry.
  • Potíž je s destruktivními zkouškami, kdy zkontrolovat 100% výrobků není možné. (Třeba zkoušet, jestli jsou rumové pralinky dobré). Pak je třeba proces především validovat a výsledky snědených vzorků statisticky vyhodnotit.
  • Uživatelé statistické přejímky mají často nereálné představy o její účinnosti a svévolně mění přejímací plány
  • V dnešní době jsou pro většinu zákazníků nepřijatelné úrovně 0,1% či dokonce 1% vadných. Mnozí zákazníci hrozí, že od nás výrobky přestanou odebírat, pokud se dostaneme nad 100 ppm.